Září 2008

Já chci žít, ne přežívat.

29. září 2008 v 21:30 | Boo |  Den po dni
Bylo mi špatně. Tak jsem upekla štrůdl :D
Nějaké převratné novinky v mém životě? Potřebuju si koupit pásek, protože jsou mi všechny kalhoty velké :D A třídní mi dneska roztrhala úkol :D
Abych definitivně potvrdila své mládí, stačí naše přemluvit, aby mě za měsíc pustili na punkový koncert :)
Potřebovala bych, aby den trval aspoň dvakrát déle než teď. Na tolik věcí mi nezbývá čas... Chci se aktivně věnovat studiu psychologie a náboženství. Do toho si nechat dostatek času na příběhy - ať už na ty z mé hlavy nebo na poutavé knihy. Jenže poslední dobou se cítím tak vyčerpaná. Trochu se mi to zhoršuje. Naštěstí pomalu. Většinou už zvracím jenom naprázdno. Mám pocit, jako když moje tělo pomalu umírá. Moc mi na tom nepřidává vědomí, že se to skutečně může kdykoliv stát...
Vrací se mi ty zmatené, prchavé noční můry. Ale občas jenom ležím, klepu se zimou a snažím se uvěřit tomu, že to celé má nějaký smysl.
Vážně to sem nemá cenu psát.
Tam, kde květ slzy ukrývá
a měsíc svítí jasně.
Navždy panna usíná,
pro ni už je pozdě.
Příliš dlouho hledala,
co znamená žít.
Milovat zapomněla,
ač lásku chtěla mít.
Leží tam opuštěná,
oči neotevře.
V modrém květu ukrytá,
smrt ji brzo sevře.
Já našel správnou cestu k ní.
Nevěřil, že je to jenom ve snu.
Ale jemná tvář už navždy sní.
Uschlý květ tančí ve větru.
Alucard: Jak překrásná noc, dostávám chuť na krev.
Ale přesto jsem v rámci možností spokojená. Tak je to správné? Mě to stačí.
You´re my hope... you´re my strengh... you´re everything, everything i need... you´re my hope...

Hele, padá letadlo. Přej si něco pěkného.

28. září 2008 v 22:04 | Boo |  Den po dni
Nechávám tomu volný průběh... ale nenechám se znovu stáhnout dolů do toho špinavého bahna, kam odhazuju všechnu svou bolest. Protože bláto je měkké a mazlavé, když ho kropí moje slzy. Ale nad sebou vidím barevnou duhu a k té směřuju. Držím se malého balonku, který mě táhne stále výš... protože křídla jsou špinavá a potrhaná. Nic jiného mi nezbývá. Potkávám kolem sebe postavy bez tváří. Některé občas spadnou. Snad jsem kdysi patřila k nim. Je to spíš pocit, než jistota, ale několik z nich poznávám. Zatím jsme spolu, ale do cíle nedoletíme ani zdaleka všichni. Směju se a v očích se mi třpytí slzy... Další postava beze slov padá do hloubky. Ostatní si zakrývají oči. Temnota pode mnou se vzdaluje. Proplétám se mlhovinou a nemyslím na bolest. Nepřemýšlím o životě. Snad vím, že tady pomůže jenom naděje.
Nad sebou vidím první anděle. Oslepuje mě zlaté světlo, když pozoruju, jak pomáhají postavám nade mnou. Můj balonek je příliš malý a zmítá jím vítr. Doletí až k duze plné andělů nebo praskne? Dokázala bych znovu vystoupat tak vysoko?
Zavírám oči. Co na tom záleží? Jeden malá človíček nic neznamená...
Ucítím pronikavý pach krve. Nechci otevírat oči. Vím, že patří mě...

Nebezpečenstvo nočního života ^_^

27. září 2008 v 10:13 | Boo |  Den po dni
Ou tak včerejšek dopadl docela dobře :)) Po pikniku na břehu lomu jsme se přesunuli do čajovny a teprve tam začala ta správná zábava ^_^
Po cestě na noční bus mě otravovalo pár nadržených chlap(c)ů, ale zřejmě je dostatečně uzemnil můj mrazivý pohled ^_^ Nebo to bylo tím, že jsem tam narazila na mého velkého hodného bratra :D

Tak tak, když končí škola, začíná život... ^_^ Ale to neberte vážně, nechci mít podíl na vašem zkaženém charakteru :D A taky proto, že mě přes víkend čeká opravdu hodně domácích prací, včetně napsání čínské básně :D
Mír s vámi ^_^

Postdekadentní stavy

25. září 2008 v 19:12 | Boo |  Den po dni
Předpokládám, že trapněji než dneska se už do zbytku týdne cítit nemůžu... začalo to už první hodinou. Od rána jsem měla jakousi podivnou náladu a tak mi ve vyučování jednoduše začaly técz slzy... ! Jednoduše to nešlo zastavit :D A tak to pokračovalo celý den... hodně lidem dlužím hodně kapesníčků... a taky za jejich podporu. Utěšovali mě i téměř cizí lidé... ne, že by mi to nějak výrazně pomohlo, ale potěšilo mě, když jsem zjistila, že se ještě najde pár lidí, kterým na mě záleží :) Taky jsem díky tomu vyhrála všeobecnou vybíjenou v tv - nikdo to do mě nenapálil ani jednou :D Jedna holka se mě ptala... proč jsem některé dny v pohodě a jiné skoro na dně... museli bychom mít víc času než krátkou přestávku =) Nu což... tohle nechám plavat... myslím optimisticky =)
Whuááá....! Vždyť mě utěšovali i učitelé...! *zkrat* Myslím, že zítra nechci jít do školy... Večer se nepůjde na čoch... ani na jógu... ale na "soukromou party" =D A to je asi všechno :)) Zítra musím hodně lidem poděkovat... za to, že jsou =)

Nedokonalé a krásné

24. září 2008 v 18:38 | Boo |  Den po dni
Moc bych si přála napsat něco inteligentního :)) Zjevně se nedaří. Ani ten dnešek nebyl z dnů, na které se nezapomíná... akorát jsem zůstala po škole. Ach, kazím si pověst :D Řeším, jestli mám jít v pátek na jógu nebo na čoch :D Snad si vezmu příklad z jedné z mých žen - abstinuje. Už dva dny :D Bráška bude v neděli slavit osmnáctiny. Už mám vybraný dáreček, ale pšssst. Musí to být překvápko =) Po cestě z busu jsem potkala svého Sběrače jablek. Nevím, jak se jmenuje... ale měla jsem tu čest zahlédnout jeho roztomilé spodní prádlo, když se shýbal pro jablko. Zazubily se na mě malí dinosauříci :D Když jsem to řekla bráškovi, jednoduše mi ho pojmenoval =)
Teď se jdu naložit do horké vody... ale vrátím se :D

A to chceš letět ke hvězdám?

21. září 2008 v 20:19 | Boo |  Den po dni
Končí další ospalý víkend. Strávila jsem ho hlavně čtením. Od příběhu Isabelly Swanové (hehe, první kniha o článek níž :D) jsem se nedokázala odpoutat =D Včera večer jsem po dlouhé době namalovala skutečný obraz. Nelíbí se mi. Ani sestře a máti, které ho (omylem) zahlédly. Když kreslím, nevznikají z toho moc optimistické věci. ^_^ U taťky v pracovně jsem si prohlížela staré fotky. Stovky fotek. I se starým domem, starými vzpomínkami. Měla jsem chuť je smazat ^_^ A u pár jsem se skutečně neovládla :DV pátek k nám dojede. Brácha bude mít osmnáctiny, tak mu upeče dort ;D Chudák, tak se těšil že půjde někam chlastat ^_^ O týden později bude mít narozky pro změnu sestří... tý ho zase upeču já =) Takový rodiný oslavy mi přijdou docela vtipné ^_^ Tak se zatím mějte soudruzi spolublogaři. Domluvila jsem ^_^ Nejsou vidět hvězdy.

Stephenie Meyerová - Stmívání

20. září 2008 v 8:05 | Boo |  Literární svět
  • Autor: Stephenie Meyrová
  • Název: Stmívání
  • Můj názor: Tuhle knihu jsem začala číst včera vpodvečer a s přestávkami na jídlo jsem vydržela až do konce - tedy do jedné hodiny ráno =D Ta kniha byla jako droga, pro ten večer moje jediná závislost. Je to fantasy kniha s prvky hororu, ale přesto je to celé o lásce. Která je silná, pevná a je mezi upírem a lidskou dívkou ^_^ Přesně takový žánr bych chtěla psát v budoucnu - fantasy romány pro dívky. Celý příběh je dost napínavý ;-) Obyčejně si tak kvalitní knihy vychutnávám, čtu je i několik dní a těším se na nové kapitoli, ale u téhle knihy bych nedokázala usnout, kdybych neznala konec =) V celém článku odkaz na stáhnutí =)

Na úvod

20. září 2008 v 7:46 | Boo |  Literární svět
Miluju dobré příběhy a knihy nevyjímaje. Obzvláště fantasy literaturu a knihy s vyprávěním ze starověkého Japonska a Čínu. A proto se tu během dopoledne objeví můj nejnovější kousek, který určitě doporučuju ;)

Trochu nostalgie

19. září 2008 v 22:08 | Boo
Tohle je zbytečný článek, naplněný vzpomínkama na těch několik málo kluků, kteří prošli mým patnáctiletým životem. ^_^


Neodolatelná

19. září 2008 v 14:04 | Boo |  Den po dni
Z jednoho prostého důvodu. Když se usměju, vypadám se svými červenými nasazovacími rovnátky jako upír ^_^ Už dva dny ležím doma s horečkou, ale není to vůbec špatný ^_^ Dívám se na filmy, rozdívané anime, píšu povídky, taky hodně jím... ^_^ Pohodička. Chodí mi sms, proč se nikomu neozývám, sem tam nějaké pozvání na rande, které stejně odmítám... navíc jsem ráda, když konečně jednou za čas stihnu Gilmorky ^_^ Poslední dny mi nebylo moc dobře a hlavně jsem skoro týden nemohla sníst nic krom něčeho opravdu dobře stravitelného, tak si dneska vynahrazuju ^_^ Doufám, že se mamka brzo vrátí z nákupů a doveze mi čokoládu ^_^ Kurňa, tak dlouho jsem ji neměla! ^_^ Taky poslouchám kromě metalu a punkrocku pomalé zamilované songy. Tohle období na mě přijde vždycky na jaře a na podzim, tak nepředpokládám, že by mi to vydrželo nějak dlouho =D Tak se mějte hezky ;-) Já jdu zavolat čičinu. Slíbila jsem jí, že jí nechám trochu tuňáku ^_^

Jenom pár bezcenných slov

18. září 2008 v 23:47 | Boo
1.Miluju... Kdysi jsem milovala život. Jenže když máš něco příliš rád, vždycky o to přijdeš.
2.Nosím ... černou, protože je to jistota a červenou, protože když chci křičet, většinou se usmívám.
3.Mám... sny jako každý. K tomu několik upřímných přátel.
4.Jsem... nespokojená a odhodlaná.
5.Hrozně ráda... píšu příběhy. Dobrodružství, která bych také ráda zažila.
6.Nesnáším... lidskou nenávist a neschpnost odpouštět.
7.Počítač... je jen několik do sebe zapojených součástek, bez kterého bych se s papírem a tužkou obešla.
8.Štitím se... občas sebe samotné.
9.Bojím se... nejsem si jistá. Věci, kterých jsem se bála kdysi jsem překonala nebo jsou mi jednoduše volný... ale stejně zejména toho, že nenajdu lásku.
10.Respektuju... lidi, kteří jsou odlišní a nestydí se za to.

Asi to tak už bude

17. září 2008 v 18:49 | Boo |  Den po dni
Stalo se to sice již včera, ale tož oslavujme i dnes ^_^ Sundali mi rovnátka. Ne snad, že by mi nějak zásadně vadily. Jíst se s nimi dalo, při líbání taky nevadily, ale když mi je sundali, jakýsi vnitřní pocit mě pořád ponoukal, abych se usmívala ^_^
To mi připomíná, že třikrát... přesně třikrát jsem si dala předsevzetí, že se usměju na každého člověka, kterého potkám. Po třech dnech jsem zjistila, že je to absolutně nemožné. A to mi věřte ^_^

Celou školu mi bylo dost špatně... myslela jsem si, že po pondělku, kdy mě máti přišla zkontrolovat, jestli jsem v pořádku (trapaaas ^_^), mám nejhorší den týdne za sebou. Dnešek byl bezkonkurčně horší. Ale do neděle času dost, třeba mě ještě něco překvapí ^_^
Občas si připadám jako schizofremik... třeba dneska... motala se mi hlava. Myslela jsem, že omdlím. Jenže těsně před tím se mi v hlavě začaly vynořovat vidiny. Docela děsivé vidiny ^_^ Cítím se vyčerpaná a nějak nevím, jaký má můj život smysl. Možná to zní ohraně, ale už prostě nemám chuť snášet ty bezvýchodné stavy, tu bolest a lítost. Jsem nesoustředěná, nervózní a přecitlivělá. Není to PMS ^_^ Na klíně mi vrní moje věrná Aiko. Dostala jsem ji jenom kvůli své nemoci. No nic, mějte se hezky. Já se jdu vyzvracet ^_^

My life = my problem

13. září 2008 v 18:48 | Boo |  Den po dni
Víkend začal pozoruhodně dobře. Obzvlášť s kamarádem, který si odplivl a geniálním způsobem se slinou trefil do vlastního nosu ^_^

Učení mám sice hodně, ale taky mi nechybí vůle se učit. Snad jenom u matematiky trochu pokulhává ^_^ Naše třídní už není tak děsivá, jako na začátku. Člověk si opravdu zvykne na všechno. Bohužel... ^_^
Občas mi chybí tréninky. Dát si třikát týdně pořádně do těla, sem tam se objevit na tunajích, soustředění s oddílem... hrála jsem kdysi závodně stolní tennis a zůstalo mi hodně medailí. Jako bezcenné vzpomínky, které mě vážou k minulosti ^_^
Asi se půjdu osprchovat. Pořádně ledovou vodou. Snad můžu doufat, že ze mě vyžene mou roztěkanost a snad jistou nespokojenost se svým životem. ^_^ A potom napíšu Ježíškovi, Vánoce tu jsou za chvilku! =D Už mám vybranou pekelně tlustou knihu (encyklopedii :D). Loni byl Ježíšek tatínek štědrý, jela jsem s kamarádkou do Francie. J´aime la France.
(S)mějte se a radujte ze svých krátkých životů ^_^


Designs 1.2. (Viva la shonenai ´n´ Mystical blue)

13. září 2008 v 18:21 | Boo |  Fantazie tvoří
Nejsem ještě moc graficky zdatná, ale snažila jsem se :) Alias první dva designy tohoto blogu =D

Naprosto zničená

9. září 2008 v 18:06 | Boo |  Den po dni
Hádejte, komu se podaří za den dvakrát omdlít? ^_^
Ou, máti mě systematicky utvrzuje v pocitu, že jsem zbytečná. Dneska jsem byla u kadeřníka. Nemůžu sehnat učebnici francouštiny. Byla jsem v kostele, abych si pro štěstí sáhla na ruku Ježíška. Piju Dračí čaj. Doufám, že není vyrobený ze sušeného dračího trusu. ^_^ Potkala jsem dávnou kamarádku. Řekla mi, že vypadám pohuble a nemocně. To je mi novinka ^_^ Školu jsem dneska vynechala. Na ni mi bylo příiš zle. Yeah a možná se i trochu zbytečně cítím. Tak dlouho jsem neslyšela nikoho říct, že by mě měl rád...
Bojím se dalšího infarktu. Už jsem dva přežila ^_^
Tip na písničku:

.:pÁčKhO:.


Politováníhodná fraška

6. září 2008 v 20:51 | Boo |  Den po dni
Aneb mé dojmy z první svatby ^_^
Má maličkost totiž zřejmě moc sleduje televizi, tak byla trošku překvapená, když se na jednom místě sešli lidé, kteří spolu měli společno jenom lásku k alkoholu. Ona možná čekala jemný záblesk romantiky, který se nekonal, místo toho se na ni lepili opilí svatebčané, nutili jí pivo, který nesnáší a pokoušeli se jí líbat na tvář.

Ale zato dopoledne bylo skvělý. ^_^ Celé hodiny jsme se vozili v koňobuse a poznala jsem plno sympatických lidí. A má přízemní část dodává, že jídlo bylo jednoduše vynikající a velmi nezdravé ^_^

Nuž, asi půjdu spinkat s mp3 na uších a blahosklonně dovolující matce udělat masáž mým unaveným zádům ^_^ K všeobecnému pobavení dodávám, že mě do ruky píchla vosa a pořád ji mám opuchlou na velikost baseballové rukavice. Sladké sny...

A žili šťastně až do smrti

4. září 2008 v 20:36 | Boo |  Den po dni
A to je ta základní chyba. Nikdo nežije šťastně až do smrti. Neexistuje člověk, který se za svůj krátký život nesetkal s problémy. Nebo na něj má maličkost ještě nenarazila. Nabízí se otázka proč. A po ní cesta do zkázy ^_^

Pff. Za to může Placebo.

^_^

Jen tak mimochodem, dostala jsem od bývalé třídní pravou nefalšovanou... švestku! ^_^ A někteří lidé (nejen) z naší třídy jsou tak neuvěřitelně povrchní. Zpátky k té učitelce... Bylo to od ní milé, určitě byla ráda, že jí někdo s tou obrovskou a plnou krabicí někdo pomůže. ^_^ Možná proto mi potom mávala z okna. Na okamžik mě napadlo, že bych jí zamávala taky. Ptala se na mě, jestli mám pořád problémy. Každý "teen" je přece má. Hehe, nejsem jednou z těch nepochopených. Já jenom bloudím svým životem, který je někdy až nechutně monotónní.
Byla doba, kdy jsem do detailů měla naplánovanou sebevraždu. Nebylo to řezání do žil (to přišlo později), bylo to mnohem efektivnější ^_^ Měli jsme doma takové dva na chlup stejné, dlouhé a velmi ostré nože. A na ruku jsem s nimi nemířila ^_^ Ou, nemám ráda krev.
Neumíš život dát, nesmíš jej též ani brát.
Nemyslete si, že jsem blbá a rozmazlená. Tohle nepochopí, kdo nezažil.
Teď jsou jenom dny, kdy jsem v pohodě a potom ty druhé. Kdy jenom zvracím, mívám horečky, je mi zima, vynechává mi srdce, téměř nedokážu vstát, v hlavě cítím otupující bolest, objevují se vidiny a noční můry. Nejlepší na tom je, když mě to chytne ve škole ^_^
Život je zkouška a kdo neobstojí, zemře. Jenže ti druzí taky.

Na rozjezd - Vaše sny

1. září 2008 v 20:32 | Boo |  Zajímá mě
Chtěla bych napsat něco strhujícího. Pár slov poskládaných vedle sebe, která si budete pamatovat až do konce života.

To je to, čeho bych chtěla v životě dosáhnout. Netvrdím, že se mi to podaří... Ale proč bych to aspoň nemohla zkusit? ^_^

Takže jsem se přiznala a teď mě zajímají vaše sny a touhy... uvěřím vám i sen stát se kosmonautem ^_^