Chlapec a hvězdy

14. října 2008 v 18:19 | Boo |  Záblesky myšlenek
Protože tohle je odvrácená strana pohádek.




Chlapec s kučeravými tmavými vlasy toužebně vzhlédl k obloze. Světlo hvězd se mu odráželo v očích. Tvář mu prozářil úsměv. Stačilo zavřít oči a zaposlouchat se do hebkého hvězdného smíchu.
Slyšel ho téměř jako jemné zvuky zvonkohry nebo vánočních rolniček. Večer po večeru, skrze temnou noc poslouchal jejich smích a příběhy, které vyprávěly až do okamžiku, kdy z nebe spadly první kapky ranní rosy. V tu chvilku se hvězdy naposled zasmály a nechaly jemně chlapce probrat se ze sladkého opojení.
Ani když chlapec stárl, nepřestal věřit příběhům starším než sám svět. Nikdy neměl rodinu, proto poslouchal vyprávění hvězd. Oblíbil si obzvlášť jednu, která mu občas zpívala sladké ukolébavky. V každém tónu se ukrývala jiskřička lásky a štěstí.
Jenže postupem času bylo chlapcovo srdce stále smutnější a čím víc toužil po opravdové lásce, tím víc se vzdaloval od svého malého utajovaného království. Hvězdy k němu stále promlouvaly, ale on je neposlouchal.
Hvězdička, která mu tolikrát zpívala láskyplné písničky, k němu vysílala chladivé paprsky měsíčního světla. Chtěla mu osvětlit cestu života, aby při ní nezakopl. Přála mu štěstí; život, díky kterému byl předtím šťastný.
Chlapec její snahu ocenil. Nedokázal se vrátit ke svému dřívějšímu životu, který trávil povídáním s hvězdami, ale této jediné hvězdičce své srdce otevřel. Dovolil jí proniknout zdmi, které si kolem sebe vystavěl ze svých zklamání a bolesti. Časem se staly téměř jedinou bytostí. Podstaty jejich duší spolu byly navždy spojeny v nevysvětlitelném poutu
Jedné noci hvězda nečekaně spadla. Cestou, kdy se řítila k zemi byla klidná, ačkoliv chlapci krvácelo srdce.
Když dopadla na studenou zem; příliš chladnou pro někoho, jako byla ona, jiskřičky její lásky se rozlétly do dalekého okolí a hledaly smutného chlapce. Darovaly mu ten nejkrásnější dárek. Naději.
Na místě, kam dopadla hvězda, se nyní choulila malá dívenka. Nezvyklá na tenhle svět toužila po objetí chlapce. A ten vycítil, že ho potřebuje.
"Najdu tě," slíbil si té noci a vydal se na cestu.
Spadlá hvězda pomalu umírala. Poslední jiskřička se jí usadila v srdci. Doufala, že k ní chlapec snadněji nalezne cestu. Jenže dorazil příliš pozdě a dívenka zemřela. Šťastná, protože poslední věc, kterou spatřila, byla chlapcova vroucná láska sálající mu z očí.
Avšak po téhle noci jeho oči zčernaly a od té doby už nikdy neposlouchal hvězdné příběhy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tarantule Tarantule | Web | 16. října 2008 v 19:30 | Reagovat

oh ='( =') to je smutný, hrozně smutný, ale až příšerně krásný. Tohle se ti opravdu povedlo... =o)

2 Boo Boo | 16. října 2008 v 19:47 | Reagovat

Děkuju :o) Psáno životem x)

3 E. E. | E-mail | Web | 16. listopadu 2008 v 13:55 | Reagovat

To je strašně krásné .. ale neuvěřitelně smutné .. :´(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama