Upřímnost

3. října 2008 v 20:10 | Boo |  Den po dni
Omlouvám se, že jsem ti řekla, že jsi odporná.
Samozřejmě. Jenže všechny ty věci, které jsi mi udělala, to nezmění, mami.
***
Máte taky tak vtipné rodiče? Takové, kteří ve vás nejraději podrývají chabé zbytky vašeho "já" a baví se vaší bolestí? Upřímně doufám, že at' jsou jakýkoliv, chybí jim ten důvěrně známý smysl vycítit, kdy jste nejvíc ponížení a svoje komplexy ventilují jinou formou.
Nechápu, jak jsem mohla porodit něco takového jako jsi ty... seš hnusná a zlá... od teď pro mě neexistuješ... nehodlám si tě všímat... když ses narodila, vlastně jsem ani nechtěla další dítě - ne takové, jako jsi ty... seš buran... když jsem tě nosila poprvé, potratila jsem tě... nenávidím tě... odstěhuj se od nás... jestli se rozvedu, bude to tvoje vina... až odejdu a tatka kvůli tomu začne pít, tak si to vyčítej... nejseš nic... máš v sobě temnotu...
... nechci tě ani vidět. Věř mi, že já po tom taky moc netoužím. Zítra brzy ráno odjíždím a vracím se v neděli večer. Jsem znechucená, ale slzy nepřicházejí. Někdy už prostě brečet ani nejde.
Víte, opravdu by mě zajímalo, co by matka dělala, kdyby se mi něco stalo. Všechno by bylo jinak, kdybych se tenkrát opravdu podřezala. Hádám, že maminka by přišla domů, opatrně přešla moji mrtvolu, aby si nezamazala boty a potom si šla ohřát večeři. Musím se tomu smát, ale ten smích má mírný nádech hysterie. Aspoň se zdržela fyzických projevů své lásky. Tentokrát žádné dušení ani mlácení o zem. Ale tohle je nic. Vždycky jsem dobře snášela fyzickou bolest, ale po psychické stránce jsem dost nevyrovnaná.
Maminko, opravdu ti to za to stojí? Vždycky jsi mi říkala, že mě nemáš ráda. Odjakživa jsi se starala jenom o bráchu a sestří a já ti to nevyčítám... vím, že je ti to jedno, ale ono to bolí.
Já ti odpouštím. Mám tě ráda a můj sen, že jednou pocítíš to stejné ke mě, asi zůstane jenom ve hvězdách.
Věřte mi, mám tak legrační život... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 3. října 2008 v 21:39 | Reagovat

Tak to je mi tě líto. Já mám se svojí maminkou výborný vztah, akorát jediný s kým mám dost velký problém, je můj otec...tak snad se to u tebe časem udobří a všechno bude dobré

2 Boo Boo | 4. října 2008 v 6:23 | Reagovat

U mě je to spíš naopak, tatka je skvělej člověk =) A mamka má občas taky slabý chvilky, ale většinou, jenom když ode mě něco chce :))

3 wwwholka :) wwwholka :) | Web | 4. října 2008 v 13:34 | Reagovat

To je mi líto.:(

Doufám, že Tvá matka co nejdřív pochopí, že rozdíly mezi jejími dětmi se nemají dělat! Jednou jsi její dítě - na tom už nic nezmění...

Asi před rokem jsem měla taky takové 'divné' období. naštěstí už je všechno za mnou a já si jen říkám, jaká jsem v té době byla blbá a naivní... Musím říct, že bez mích přátel a rodičů bych to nezvládla. Nevím, co bych udělala, kdyby moje dítě udělalo to, co jsem udělala já. Asi bych se z toho složila. Ale naši ne. Aspoň to na sobě přede mnou nedali znát. Podrželi mě a to mi dodalo sílu.

Přeju Ti ať se to časem nějak spraví a všechno třeba bude dobré...

4 Bonnie Bonnie | Web | 5. října 2008 v 12:10 | Reagovat

nevzdávej......je to to nejhorší co můžeš udělat...všichni rodiče jsou někdy "odlišní" ......věř vím o čem mluvím ......u nás jsou taky podstatní všichni jen já zas až tak ne... Jdi na intru, starej se......slova který mě dostali na dno.....chvíli stojíš pevně na nohou a v další sekundě už se válíš v těch nejhorších propastech života......máme tolik společnýho...a přitom se vlastně ani neznáme.....ráda bych tě někdy viděla.....jen nevím odkud jsi...drž se a neztrácej nadějí

5 Big_smile Big_smile | Web | 6. října 2008 v 17:08 | Reagovat

Někdy to tak je. Já nevím co mám k tomu napsat. Nezažila jsem to. Jo mátina o mě sice někdy říká, že jsem nevychovaná, trapná,...ale i tak ju mám ráda. Štve ji, že jí neříkám, to co by ona chtela vedet, ale není to jak u Tebe. Já bych se asi složila, kdyby mi matina řekla, že jsu hnusná a zlá.  Alespoň až ty budeš mít dítě, tak budeš vědet... Jsi statečná, já bych to nedávala.

6 Boo Boo | 6. října 2008 v 19:58 | Reagovat

Děkuju za podporu =) Moc moc si jí vážím :) Já prostě vím, že nejsem taková, jak si myslí... ale když o tom potom cvhilku přemýšlím, objevím uvnitř nejistotu - že by to přece jen mohla být pravda... a je mi ze sebe špatně, když si uvědomím, že by to mohla být pravda... potřebuju citlivé zacházení : Je to moje matka a dala mi život. Možná jsem si ji sama vybrala a určitě máme něco společného. Možná stačí jenom trochu hledat :D

7 Boo Boo | 6. října 2008 v 19:58 | Reagovat

Bonnie, bydlím kousek do Brna :)) Též bych se s tebou ráda potkala ;-) Jsi úžasný člověk se srdcem na psrávném místě :))

8 Lili Lili | Web | 8. října 2008 v 18:32 | Reagovat

Moc držím palečky, ať se váš vztah zlepší... Jednou bude líp, uvidíš...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama