Prosinec 2008

Hope

29. prosince 2008 v 22:22 | Boo |  Den po dni
... a nový rok se blíží... a s ním i snad nové šance a začátky :))

Tenhle rok byl pro mě hodně náročný. Vyhrotilo se hodně vztahů, stará přátelství vzala za své a objevilo se několik nových.
Celým rokem mě doprovázela ta stará bolest - mám nemocné srdce, ledviny etc. ... A bolelo to hodně.
Zdravotní problémy mě trápí vlastně už od 1 roku, ale tento rok se to radikálně zhoršilo. Řekli mi, že nepřežiji do Vánoc, ale já jsem tady! =) A když toho mám už tolik za sebou, tak se přece nevzdám před cílovou čarou, hm? :))
Brzy mi bude 16. Mám za sebou dva infarkty a vždycky jsem si myslela, že v 16 už budu zdravá, že bude ten život snazší... Stejně věřím, že tenhle rok bude lepší než předchozí.


Rok 2008 byl přelomový, hodně mi vzal a hodně dal. Zejména jistotu mé víry, podporu rodiny a tenhle článek píše silnější osoba, než jaká by ho psala před rokem.
Vykládala jsem si andělské karty a na příští rok mi vyšlo: Uzdravení, Klid a Odevzdání. Byla by nádhera být aspoň o trochu tělesně silnější a o ždibíček klidnější :) Podle mé astroložky přijde uzdravení ke konci příštího roku. Prý mě to poznamená na celý život. Nejdřív jsem si říkala: To je skoro celý další rok? Jak to mám vydržet?!
Jenže jestli zvládnu tohle, tak už opravdu cokoliv :))
Mám důvěru ve své anděly :-)


A jestli můžu být tak smělá, tak malá otázka na závěr: Jste ateisté nebo věřící? A jaký máte názor na posmrtný život? ;)

Do nového roku, přeji štěstí kopu =)

26. prosince 2008 v 10:28 | Boo |  Den po dni
A já si tak říkám, k čemu ty Vánoce v dnešní době jsou? Proto, aby lidé mohli porovnávat, kdo dostal dražší dárky? Tyhle svátky mi k srdci moc nepřirostly :D
Abych nekřivdila - stromeček jsme měli obrovský, dárků jsem dostala hodně a bramborovej salát chutnal výborně, ale jestli jsou Vánoce jenom o tomhle, byl tenhle rok poslední, kdy jsem je slavila.
Mám přání, která mi nikdo nekoupí a o to hůř by se balila :))

Moje novoroční předsevzetí (začínám dneska :)
  • Otevírat v sobě vnitřní úsměv.
  • Vyzařovat lásku a světlo.
  • Přežít další rok :D
Jednoduše stát se lepším člověkem a tolerovat v sobě jenom pozitivní myšlenky :))


A Vám, ať se splní nejtajnější sny...

So this is christmas

22. prosince 2008 v 15:17 | Boo |  Den po dni
Poslední dny mi už nějak splývají. V pátek jsme ve škole zůstali jen několik hodin, rozdali si dárečky a hráli kukačky =D Potom se to trošku zkomplikovalo tím, že třídní k nám volala policisty a znovu odvolávala... ale bylo to fajn :) Konečně přijela kamarádka z Francie =)
Sobotu jsem strávila s mamkou a sestrou v Brně na výstavě kamenů. Všechny rády nakupujeme a obzvlášť drahokamy nebo květiny :D Dokupovaly jsme i zbytek dárků babičce a taťkovi... Včera jsem znovu jela do Brna na nákupy, ale tentokrát s bráchou a to pro zbylé dárky sestře a mamce :D A dneska jsem nakupovala s taťkou :D Takže dárky bychom měli :D


Cítím se teď vážně fajn. Ne proto, že by byli Vánoce; pro mě to nejsou nijak oblíbené svátky, ale skoro všechno vychází. Včera jsem akorát měla s mamkou rozhovor, po kterém jsem byla trochu smutná? No, asi jo. Taťka udělal k večeři kuřecí špízy a (uvažuji o tom, že se stanu vegateriánem) já jsem si chtěla vzít něco jiného. Křičela, ať se na sebe podívám, že jsem vyhublá a jestli to bude pokračovat, srdce mi zeslábne ještě víc, nebo zemřu. Jestli takhle budu vypadat ještě po Vánocích, prý mě pošle do lázní nebo nemocnice a takhle se jenom snažím odtrhnout od rodiny. Že jsem nechutná... Tak jsem si ten špíz vzala :D A asi s tím nápadem pár měsíců počkám a v té době budu jíst občas ryby... snad to půjde =D
Ale jinak je mamka skvělá. Milující a obětavá.

Tady ,na vsi´ se toho jinak moc neděje. Taťka s bratrem si vesele udí klobásy a šunku, mamka spí a sestra akčně uklízí :D Zítra přijede naše cestovní babička, stráví u nás tři dny a potom odjede za strýcem ;) Já jsem teď dovařila obídek pro sebe a sestru a asi se naložím do koupele. Ale jinak u nás není ani vločka, vůbec bych neřekla, že pozítří je Štědrý den :-)
Pár dnů po svátcích budu mít šestnáctiny. Těším se :) Každý rok se to u nás řeší tak, že pod stromečkem dostanu normální dárky a k narozeninám finanční obnos, abych s tím naložila podle svého. Myslím, že stejně nedostatek inspirace :D

Zatím se loučím ;) Doufám, že jste si užili slunovrat :)

První z hříchů

18. prosince 2008 v 21:23 | Boo |  Záblesky myšlenek
Ne. Nepíšu to o sobě. Nebo o nějaké stránce osobnosti, která mi zatím zůstala skrytá :)

A tak nějak pořád dokola

16. prosince 2008 v 20:20 | Boo |  Den po dni
Krásný večer :)
Mám překvapivě dobrou náladu. A je to fakt skvělej pocit. Taková ta chvilka, kdy jsou všechny problémy volný... a nestahuje vás to dolů jako žiletka a chlast.
Tedy celý dnešek nebyl tak 100% óká. Nevím, jak to přesně popsat, ale když jsem šla ze schodů, projela mnou taková ostrá bolest. Jenže neodezněla, naopak. Když padáte z těch schodů, vnímáte to trochu zpomaleně. Jenže horší je to pod nimi. Nemohla jsem se bolestí pohnout. Před očima se mi zatmívalo, ale řekla jsem si, že tentokrát NE! Neomdlím... znovu ne. Slyšela mě mamka, která mi potom pomohla, ale byl to hrozně bezmocný pocit. Bude to tak tři hodiny zpátky a teď už to jen tak lehce pulzuje. A já jsem veselá =) Mám radost ze sebe, z nové lilie, která na mě mrká vedle počítače, z těch šíleně barevných ponožek, z kočičandy, která mi potom celou dobu ležela na místě, kde byla bolest nejsilnější a z toho, jak přátelé vymýšleli způsoby, jak mě propašovat na hory, kam nemůžu jet :) Bolest k mému životu zkrátka patří, jenže i s ní si můžu život užívat a těšit se z maličkostí. Protože to z nich se naše životy skládají.
Možná mě to zklame, ale jako každé Vánoce budu věřit, že další rok bude mnohem šťastnější než ten předchozí :)

Ňuch!

15. prosince 2008 v 21:01 | Boo |  Den po dni
Zavedla jsem novou tradici. Neděle s Miyazakim :D To je vlastně důvod, proč jsem se včera nedostala na blog :) Hajao Miyazaki je můj oblíbený anime režisér a jeho filmy jsou plné vzletné fantazie a já se na ně chci konečně podívat! =) A taktéž to cítí i má sestřička a brácha :) Včerejší večer byla na programu Laputa: Zámek v oblacích a příští neděli plánuji Hrob světlušek nebo Malou čarodějku :)) Hrob světlušek jsem už kdysi viděla a je to moc krásný film, ale i nesmírně smutný. Původně to měl být videotýden, ale to bych se brzy neměla na co těšit =)
Před chvilkou jsem dokončila portrét Vincenta van Gogha. Naši poznali, kdo to je i bez nápovědy, tak mi snad projde =D
Vánoční dárky ještě nemám. Mám na shánění ještě víc než týden, takže pohodička. Přes prázdniny mám v plánu hlavně odpočívat, psát, kreslit, nepřemýšlet... :)
Mějte se svátečně ;)

Ajta krajta

10. prosince 2008 v 18:51 | Boo |  Den po dni
Depkoidní stavy přichází a odchází... :)) A hlavně přichází Vánoce ;)
Objevím se tady nejdřív o víkendu, mám strašně moc práce. Ale doufám, že bude aspon o čem psát =) Zatím užívejte předvánoční atmosféru :) B.

No roads left

9. prosince 2008 v 19:37 | Boo |  Den po dni
První věta mé mamky, když se vrátila z konzultačních hodin? "Všimla sis, jak je ta vaše třídní zakomplexovaná a nevyrovnaná?"
"Řekla jsem ti to po první hodině, kterou jsem s ní strávila."
"Však to znáš. Myslela jsem, že to říkáš jen tak."
Hm. Většinou věci jen tak neříkám.
Nakonec to dopadlo docela dobře. V rámci možností se známkami jsem spokojená =) Prý jsem vyspělá a cílevědomá. Zřejmě se zapomněly zmínit, že když mě hodina/látka/učitel nezaujme, tak se jednoduše prospím nebo píšu :))
Ale ve škole je toho poslední dobou hodně. A do pátku musím dodělat obraz inspirovaný tou výstavou van Gogha... samozřejmě nemám ani čárku :)
Mě se táák nechce nic dělat xD Nejraději bych si jen zalezla do pelíšku, zvlášť když mamka donesla novou várku úlovků z knihovny.
Co se týče zdravotního stavu, přestala jsem zvracet krev. Asi to znamená, že už nemám tak rozdrásané hrdlo :) Zvracím míň, omdlívám víc :) Je to jako nepřímá úměrnost :D Srdce bolí pořád, hlava též a vlastně i ledviny. Noční můry přetrvávají a ta plazivá smutná nálada vlastně taky. Sedí mi na rameni a dívá se na svět skrze mé oči. Vrhne se na mé oslabené nitro, kdykoliv se trochu uvolním. Připadá mi, jako bych uvnitř měla obrovskou černou prázdnotu, která mi nedovolí jednoduše si život užívat. Chci být šťastná, rozdávat lásku a místo toho se na svět dívám zahalená v černé pavučině. Vím, že když se světu víc otevřu, lidé mi ublíží jako tolikrát předtím.
Nikdy jste se mi nepodívali do očí, ale člověka odsoudíte. Nevíte, čím si prošel. Ono ho to bolí? Takový je život.
Za ty léta jsem jich viděla hodně umírat. Vždyť i já jsem několikrát měla blízko ke smrti. Říká se, že je lehká a mírumilovná. Takovou ji neznám. Asi jsem zakusila jenom její temnou stránku, plnou bolesti. Přitom je to tak všední věc, jako život.
Jenže lidská nenávist je mnohem více palčivější.
A mě to už vážně unavuje.

Ty jsi má značka heroinu.

6. prosince 2008 v 20:09 | Boo |  Den po dni
A tak se lev zamiloval do jehňátka.
Jaké hloupé jehňátko.
Jaký zvrhlý, masochistický lev.

Myslela jsem si, že to bude dobrý film. Nemrkala jsem, nedýchala a jenom čekala, až mi ukápne slina :D Stmívání. Co napsat, abych ten film vystihla?
Mimochodem, má to i skvělej soundtrack ;)


Everything

5. prosince 2008 v 13:51 | Boo |  Den po dni
Tak a začala jsem péct :D Vaření mě vždycky strašně bavilo a navíc moje mamka vaří příšerně a tak tuhle ,povinnost´ ráda zastanu :)) I taťka, jeho jídla jsou skvělá a taky si to užívá, tak jsem to snad zdědila po něm. A před Vánoci vždycky vymýšlím, co tento rok upeču... a tak :D Kdysi nám každý rok cukroví pekla babička a letos asi taky nějaké přiveze, ale to hlavní odpeču já =D
Jinak nic moc nového... v pondělí konečně půjdu do školy, zítra na Twilight ♥_♥
Momentálně jen tak projíždím stránky, píšu a poslouchám Lifehouse... Mír s vámi a šťastného Mikuláše :))

V předvánočním čase

4. prosince 2008 v 17:45 | Boo |  Den po dni
Už mi ty dny pomalu splývají... Z nudy (jsem doma už přes týden) jsem se učila, cvičila jogu... mamka se vrátila z města a ke svátku mi koupila dárkovou kabelku, ve které byl šampon, tělové mléko a sprej a k tomu mi dovezla rubínové korále, stříbrný řetízek a samozřejmě milovanou a zatracovanou čokoládu :)) Tedy já svátek nijak extra nikdy neslavím a vlastně ani Mikuláše, tak jsem ji přesvědčila, aby mi zítra už nic nekupovala :) Přitom na mě byla předtím trochu naštvaná, protože pomalu přecházím na vegetariánskou stravu. Zatím jenom částečnou, ale tak mi to vyhovuje. Plánuju maso tak dvakrát do měsíce a bílkoviny si náhradou nahnat tam, kde ostatní "praví" vegetariáni. Tedy nejdřív si myslela, že se chci vrhnout do nějaké diety, ale já o tom přemýšlím už vážně dlouho :) Vlastně mi řekla, že jestli ještě trochu zhubnu, pošle mě do lázní xD Ale myslím, že mě vidí trochu neobjektivně, protože postavu mám úplně normální... :) A já si vážně nechci zahrávat se zdravím, navíc v mém případě docela chatrným :D
Zatím se mějte krásně :)) Já si teď u sebe ještě trochu uklidím a z toho psaní o jídle jsem dostala hlad, tak si půjdu dát něco na véču =)


Klasika

4. prosince 2008 v 11:18 | Boo |  Den po dni
Tak pořád trčím doma... Před chvilkou jsem vstávala. Tedy myslela jsem, že už dneska půjdu do školy, ale jakmile jsem vylezla po šesté z postele, sekla jsem sebou o zem. Ale spadla jsem na kočku, která je obrovská a tlustá, tak ten pád zarazila =D Tak jsem jí za odměnu dala trochu tuňáka s olivovým olejem, aby dál vesele přibírala... :)) Tak jsem znovu usnula, ale stejně se necítím vůbec odpočinutá. V noci jako vždycky. Usnout se mi podařilo kolem třetí a potom se mi zdály noční můry. Fakt nevím, jak by mi je Freud rozebral xD Zůstala tady se mnou mladší sestra, aby mě "hlídala" a maminka odjela do města, aby mi koupila dárek ke svátku... Ale jinak to není nejhorší. Sice mě bolí to srdce i hlava, ale půjdu si teď napustit plnou vanu a počítám, že v ní budu dost dlouho. A v sobotu snad pojedu na Twilight. Sice jsem si to už stáhla, ale uvidím Edwarda na celém tom obrovském plátnu =D
A to je tak všechno, co chci zatím národu sdělit. Mějte se ;))

Why not?

3. prosince 2008 v 15:30 | Boo
Lidé se neptají. Lidé odsoudí.



Betty McDonald - Vejce a já

2. prosince 2008 v 11:01 | Boo |  Literární svět
Myslím, že tuhle knihu si užije každý, kdo má rád příběhy alá Deník Bridget Jones z prostředí slepičí farmy xD Když jsem si tu knihy chtěla přečíst asi v deseti, tatínek mi tenkrát řekl, že se mi znechutí vajíčka a tak jsem si ji přečetla teprve teď, s pětiletým zpožděním =)
Příběj začíná nesporně zajímavým popisem její opravdu hodně zvláštní rodiny. Líbí se mi ty detaily, kterými poukazuje třeba na to, jak její babička nosila šněrovačku naruby :)) Ale garantuji vám, že vajíčka vám to neznechutí, ale holt na farmě je pánem slepice :)
Ale Betty je věčná optimistka a nikdy neztratí svůj osobitý šarm a smysl pro humor.

Co je podle dětí láska?

1. prosince 2008 v 18:05 | Boo |  Zaujalo
Moc pěknej článek :o)

Once upon a time...

1. prosince 2008 v 13:31 | Boo |  Den po dni
Ono není zas tak o čem psát. Minulý týden jsem jela do Vídně na výstavu obrazů Vincenta van Gogha. Možná o něm víte, že trpěl duševní chorobou... a z těch obrazů to bylo znát. Jistě, byly kvalitní, ale dost negativní. Smutné.
Platili nám celou cestu včetně další výstavy, jídla a pojištění. Mělo to být za odměnu pro studenty, kteří dobře kreslí a já jsem se ocitla mezi nima :) V malířství se moc nevyznám, ale moc se mi líbí třeba obrazy Kupky =) I když nejraději mám stejně literární scénu.
Když už nic jiného, dala jsem si skvělou pizzu :D

Posledních několik dnů jsem doma. Je mi divně, prázdně. Snad to bude tím, že jsem několik nocí nespala. Ta bolest, kterou jsem dřívě chtěla vždy zaspat, mi nedovolí usnout. Radši se už ani nedívám do zrcadla. Mám strašný kruhy pod očima :D
Budu upřímná. Tak jak jsem si při založení tohoto blogu slíbila. Měla jsem chuť. Chuť se znovu řezat. No kdybych to opravdu udělala, nepsala bych to sem :) Znáte tu písničku od Immodest Žiletko má lásko? Je to nechutná píseň... a stejně mi tady hraje pořád dokola... Jojo hříchy mládí =) Od toho nutkání mě odradila jediná věc. Chápu, že mnoho z vás má na podobné věci odlišný názor, ale já na anděle věřím. Co víc, já vím, že existují. Jsou pořád se mnou. Chrání mě. Povídám si s nimi. Cítím i vidím je. To oni mě dají sílu, když už nemůžu. Drží mě, když balancuji nad černou propastí a jejich dotyk je teplý a láskyplný. Šeptají slova útěchy a povzbuzení. Nedokážu vyjádřit slovy, jak moc je mám ráda. Jestli je bolest důkazem, že postupuji na vyšší duchovní úroveň, sem s ní :D Ačkoliv trvá už tolik let...

Tak zase někdy :))