No roads left

9. prosince 2008 v 19:37 | Boo |  Den po dni
První věta mé mamky, když se vrátila z konzultačních hodin? "Všimla sis, jak je ta vaše třídní zakomplexovaná a nevyrovnaná?"
"Řekla jsem ti to po první hodině, kterou jsem s ní strávila."
"Však to znáš. Myslela jsem, že to říkáš jen tak."
Hm. Většinou věci jen tak neříkám.
Nakonec to dopadlo docela dobře. V rámci možností se známkami jsem spokojená =) Prý jsem vyspělá a cílevědomá. Zřejmě se zapomněly zmínit, že když mě hodina/látka/učitel nezaujme, tak se jednoduše prospím nebo píšu :))
Ale ve škole je toho poslední dobou hodně. A do pátku musím dodělat obraz inspirovaný tou výstavou van Gogha... samozřejmě nemám ani čárku :)
Mě se táák nechce nic dělat xD Nejraději bych si jen zalezla do pelíšku, zvlášť když mamka donesla novou várku úlovků z knihovny.
Co se týče zdravotního stavu, přestala jsem zvracet krev. Asi to znamená, že už nemám tak rozdrásané hrdlo :) Zvracím míň, omdlívám víc :) Je to jako nepřímá úměrnost :D Srdce bolí pořád, hlava též a vlastně i ledviny. Noční můry přetrvávají a ta plazivá smutná nálada vlastně taky. Sedí mi na rameni a dívá se na svět skrze mé oči. Vrhne se na mé oslabené nitro, kdykoliv se trochu uvolním. Připadá mi, jako bych uvnitř měla obrovskou černou prázdnotu, která mi nedovolí jednoduše si život užívat. Chci být šťastná, rozdávat lásku a místo toho se na svět dívám zahalená v černé pavučině. Vím, že když se světu víc otevřu, lidé mi ublíží jako tolikrát předtím.
Nikdy jste se mi nepodívali do očí, ale člověka odsoudíte. Nevíte, čím si prošel. Ono ho to bolí? Takový je život.
Za ty léta jsem jich viděla hodně umírat. Vždyť i já jsem několikrát měla blízko ke smrti. Říká se, že je lehká a mírumilovná. Takovou ji neznám. Asi jsem zakusila jenom její temnou stránku, plnou bolesti. Přitom je to tak všední věc, jako život.
Jenže lidská nenávist je mnohem více palčivější.
A mě to už vážně unavuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | E-mail | Web | 9. prosince 2008 v 21:16 | Reagovat

To je mi moc líto :( No a design je úžasný *love*

2 Winnieh Winnieh | Web | 9. prosince 2008 v 21:30 | Reagovat

Jako bys mluvila o naší učitelce, také velmi nevrovnaná osoba...Ví aspoň doktoři co ti je? Je mi líto, že ti je pořád špatně. A k té smrti...Nevím co říct, snad jen že doufám, že už je to za tebou. Vážně bch ti to moc přála. A vážně doufám, že se to nevrátí...

Desing je úžasný!

3 Gigi Gigi | Web | 12. prosince 2008 v 20:33 | Reagovat

Zvracení krve, hrozná představa. Je to jak z mých nočním můr. Krásně píšeš. Máš talent. Donutilo mě to přečíst si všechny články na úvodní stránce. A k tomu závěru, já myslím že víš, že opravdu všichni takový nejsou. Těch co v životě někomu neublížili je strašně málo, možná nikdo, ale jde o to jestli toho pak litují tak že už se to neopakuje. Život nedává druhý šance, ale od toho tu jsme my. Brzo se uzdrav :*)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama