Je to tak snadné

23. února 2009 v 21:07 | Boo |  Den po dni
Jen několika tahy načrtnout život takový, jak by měl vypadat. Možná začnete sami sebou. Ruka se neklepe a sebejistě vyplňuje dosud prázdné plátno. Jakou barvu pro sebe zvolíte? Přitahuje vás zlatá? Moc jí na paletě není; zůstává vzácná. Vykreslíte se fialovou? Matně se leskne a odráží růžové světlo přímo na vaši tvář. Nebo se cítíte na modrou? Její dotyk jemně chladí a nutí k úsměvu. Stejně jako proměnlivá červená se svojí ohnivou podstatou. Jiskřivá zelená s jantarovými odlesky sladce voní. Černá barva slouží pouze k zakreslení minulosti, kterou necháváte za sebou.
Když je plátno hotové, neubráníte se obdivným myšlenkám. Které jiné slovo, než fascinující by popsalo toto velkolepé dílo? Váš nynější život?
Ale vždyť je to jen obraz...


Nikdy mi samota nevadila. Měla jsem ráda ty chvilky, kdy jsem mohla být sama sebou, kdy jsem byla malým dítětem... ale teď? Ty chvilky svobody jsem snad založila mezi stránky nějakého příběhu a mé myšlenky zůstaly spoutané.
Dny splývají jeden přes druhý. Možná se prolínají se svých náladách, možná ne. V noci nemůžu usnout, když je tělo vyčerpané, ale myšlenky jedou dál. Zírám do stropu a před očima se mi míjejí obrazy, které nedávají smysl.
Ale pořád tu jsi se mnou. Když jsem veselá, když mám náladu na bodu mrazu, když přichází další bolest nebo smích, jsi tady. Jen o tom zřejmě nevíš. Ale já jsem šťastná. Takovým neúplným pocitem, který mě pohání dopředu. A nutí mě těšit se na každý další den. Na každou jedinečnou chvilku, která čeká, až ji objevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Winnieh Winnieh | Web | 24. února 2009 v 10:42 | Reagovat

Sama bych použila fialovou se zelenou....Tak mi ted můj život připadá....Světlý i tmavší zároven. Spiše víc světlý...

V posteli se už ani nesnažím usnout. Nějak mi to nejde. Já chci spát, ale mozek pořád jede. Už se ho ani nesnažím zastavit...Když neusnu, tak neusnu. I když bych moc chtěla. Strašně...

Vždy je s tebou někdo, já sice nevím, kdo je semnou, ale s tebou bude určitě někdo výjmečný.

Taky se měj famfárově:)

2 Charlotta Charlotta | Web | 24. února 2009 v 14:02 | Reagovat

Vždyť černá může být i úžasná. Tak jako užasné vzpomínky na minulost. Miluji černou, jen tu prostou podstatu.

Můj život by byl barevný. Lehce Psychedelic. Z části rozmazaný..jinde by byl tak velký kontrast, že by z něj bolely oči. Všude plno sytých barev ztrácejících se v pastelově bílé samotě.

Dny a čas..jo, někdy taky nezaznamenávám změny. A obrazy před spaním se my vytrácejí..

Úžasný článek! Nádherný design..Jsi mimořádná!

3 °°PeRfEcT!oN°° °°PeRfEcT!oN°° | Web | 24. února 2009 v 16:23 | Reagovat

Nevím , jak to děláš, ale svými články mě nutíš se usmát..

Sama bych  vybarvila plátno fialovou..a černou..tu barvu mám nesmírně ráda..Možná právě kvůli minulosti a mému častému hloubání nad ní..

Já sama poslední týdny nespím..vůbec..jen se mi promítají důležité události hlavou..a pak i ty nesmyslné obrazy, jako Tobě..

Se mnou teď nikdo není...vím to..v reálném světě jsem sama i když je kolem mě spousta lidí..

Měj se krásně..

4 Elís Elís | Web | 25. února 2009 v 15:11 | Reagovat

Bohužel já bych to tam měla většinou všechno černě vybarveno  

ikdyž bych do toho přidala i trochu červené,která znázorňuje chu´t do života :)

5 Maartin Maartin | Web | 25. února 2009 v 18:26 | Reagovat

Na obraze by měly být asi všechny barvy, každá má něco do sebe...i ta černá, ale tý by byly jenom malý tečky :-) spím dobře musím říct ;-) máš čím dál lepší články, hezky píšeš, myslím si, že se neusmívám jenom já, když čtu tvoje články ;-) kdyžtak se podívej na tenhle blog, hami-ham.blogspot.com - myslím, že se ti tam bude líbit ;-)

6 Bonnie.Barthow Bonnie.Barthow | Web | 26. února 2009 v 12:41 | Reagovat

Boo, připadáš mi tak nějak smutně veselá...čím jen to je? ale připadá mi, že jsi našla důvod žít. To je ten důvod co mě začal opouštět. V březnu jedu na pohřeb a to parte co jsem četla jako by mě zvalo. jako by mi říkalo že příštím jménem naší rodiny na něm budu já. jako by mi říkalo jak se těší vepsat si mě tím smutečním ozdobným písmem. nevím kam a ke komu patřím a pomalu nabírám monotoní styl života, styl života beze smyslu. jakou barvou bych se nakreslila? černou. se stříbrnými lesklými vpisy a ornamenty. pokusím se ti to nareslit a poslat ti fotokopii. pak mi řekni o čem bude další tvůj článek... mám tě ráda, hledám vedle tebe naději. škoda jen že už mi nedovolují mít u sebe v nemocnici počítač. zatím ahoj. Bonnie.

7 Sarah Sarah | Web | 27. února 2009 v 19:45 | Reagovat

Ou, smekám, píšeš vážně skvělým stylem, takovým tím, co tě donutí se zamyslet, takovým co jsem vždycky chtěla umět když mi bylo na nic a i když bohužel okolnosti tvého článku, který jsem našla nejsou nejlepší, doufám že se to všechno zlepší. Hodně štěstí.

8 Confused Confused | Web | 28. února 2009 v 10:58 | Reagovat

Můj život by byl fialový. Sytou, zářivou fialovou. Zvláštní. Vážně? Ne, myslím, že i když mě hned v první myšlence napadla fialová a žádná jiná, byl by nespíš šedý. Pokreslila bych jí celé to velké plátno. Ale fialová by tam byla. Na těch místech, kde jsou vzpomínky, které mám ráda. A tam, kde bude má budoucnost, tam vezmu ten největší štětec a přetřu to na tu nejkrásnější fialovou a lehce to pocákám třpytivou stříbrnou. Nejspíš budu doufat, že taková má budoucnost skutečně bude. A ten obraz si pověsím na zeď a každý den se na něj budu dívat.

9 Winnieh Winnieh | Web | 10. března 2009 v 17:25 | Reagovat

Zmizela jsi nám do neznáma...Vrat se, at je tu líp!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama