Den po dni

Sobotní pohodička

13. června 2009 v 10:14 | Boo
Zdravím při sobotě ^.^
Chtěla bych jen upozornit, že design se pravděpodobně změní až během večera. Ted se mi to nechce barevně sjednocovat xD
Konečně je tu sezona jahod ;)) Já si je tedy moc neužiji, protože náš mlsný pes je otrhává rovnou ze záhonů, ale o to je to lepší pocit, když se vám nějaké podaří ukořistit :)



A taky Vám napíši jeden sen, co se mi tento týden zdál. Bylo to nádherný. Zdálo se mi, že mám obrovská zlatá křídla a umím létat xD Škoda, že se s probuzením rozplynula. S nimi bych nikdy nikam nechodila pozdě /známe svůj smysl pro dochvilnost.../
Tak snad tu už budou ty prázdniny. Pro mě je chození do školy už jen záležitostí setrvačnosti. Čekají nás dva nádherné měsíce nových příležitostí a zážitků. Kdo by se netěšil? :))
Zkusím, jestli na mě zbyly na zahradě nějaké jahody, které bych přihodila k snídani. Zatím se mějte ;)

T.G.I.F.

5. června 2009 v 17:22 | Boo
Aneb Thanks God, It s Friday!
:)
A může nastat víkend, který strávím příjemným samovzděláváním /jelikož je příští týden protkaný písemkami :)/


Ale tak nějak mám chut hlavně malovat, psát... prostě tvořit!
Omluvte mě, půjdu se odebrat k malířskému stojanu. Třeba se štětec na té velké bílé ploše neztratí :)

Nezapomente si užít víkend. Jeden z posledních předprázdninových ;)

Den, který si zaslouží být zapomenut

4. června 2009 v 20:35 | Boo
Neodolala jsem a musím vám napsat :))
Začnu novinkami nejstaršího data - strávila jsem jeden den na Animefestu ´09! Do poslední chvíle jsem netušila, jestli pojedu, ale bylo to skvělé xD
Potom má kočka Ayu - chan oslavila své první narozky. To možná není tak důležité; přeci jenom rok není tak moc, ale pro mě to znamenalo další období. Přeci jenom můj první kocourek zemřel skoro na den po svých ročních narozeninách...
A třetí zpráva :D S mamkou jsme si udělaly výlet na večerní satsang do Střílek - na takové jogové (jogínské? :D) setkání s autorem systému Joga v denním životě.
Takže by vlastně mělo být všechno v pořádku... a stejně není. Chtěla bych konečně vyřešit ten spor, co visí ve vzduchu mezi mnou a mamkou. Těsně před tím výletem do Střílek /neměl chybu:)/ mě zmlátila skoro do bezvědomí. To se mi už dlouho nestalo :D Zůstala jsem přkrčená na dlaždicích v kuchyně a kolem mě se válely střepy mého oblíbeného hrnečku /achjo/ a ona se nade mnou skláněla a bušila mě do hlavy, do zad a zakončila to vylitím na mě právě uvařenou vodu na čaj /a to jsem byla sakra ráda, že jsem měla tlustý svetr/ Tekly po tvářích slzy a mrzely mě ty věci, které na mě křičela. Opravdu nejlepší bylo, když si o něco rozsekla ruku a najednou všude byla její krev. Tak jsem potom jenom zapadla do postele a spala asi 20 hodin, protože mě strašně bolela hlava.
Ale zase musím uznat, že tak krásně vybarvené modřiny jsem už dlouho neměla :D
Jen nevím, co dělám špatně. Vyčítala mi takové ty běžné věci /že jsem jí zničila život, že za všechno zlé v jejím životě můžu já etc./ i přesto, že se jí snažím v poslední době vyhýbat.
Ani nevíte, jak se těším na prázdniny :D
Ale později se mi přišla omluvit. Pokaždé mi po podobném výstupu koupí spoustu dárků... jen já je moc nechci.
Ještě, že mám nejhodnějšího tatku na světě xD

Chce to prostě zatnout zuby a nepovolit, at se děje cokoliv. Vyplatí se to :)
Brzy zase napíšu. Snad něco hezčího :D Do té doby se mějte nádherně :))

Co se událo v mém světě

3. května 2009 v 15:03 | Boo
Zdravím všechny čtenáře, kteří se zatoulali na tento velmi →aktivní← blog :D;)
Jak jsem psala v minulém článku, v pátek jsme si s mamkou udělaly výlet do Tišnova na burzu kamenů. Je to tam úžasné! Je to jenom dvakrát za rok, tak se vždycky těším od burzy k burze, až bude další :)) Z této jsme si dovezly acháty, chryzoprasy, vršínské koule, nefrit, opálový přívěšek, šivalingamy, jadeitového draka a jaspisový hmoždíř na bylinky (vždyť ani nevadí, že žádné nemáme zasazené :))

Chtěla jsem sem napsat dřív, ale něco se mi přihodilo... no nemá cenu to rozpitvávat, ale pár dnů jsem se vzpamatovávala a už jsem zase fit :D Ve volných chvílích se dívám na Buffy přemožitelku upírů a přemýšlím, že se znovu pustím do psaní nějakého příběhu, protože momentálně čtu jen Brisingr (nejslabší díl) a nějaký ne moc duchaplný románek, který mi vnutila mamka ve snaze trochu mi zlepšit náladu :)


Hmm, kde je jen nějaký drak, když člověk potřebuje odletět pryč?

O krůček blíž

19. dubna 2009 v 10:24 | Boo
Nevím čím to je, snad těmi slunečními paprsky nebo něčím úplně jiným, ale trvale se mi zlepšuje nálada :D:)) Těším se, až si s mum za týden vyjedeme do Tišnova na burzu kamenů a nakoupíme zase nové úlovky šperků... :))
Po zdravotní stránce pořád nic moc, ale chce to ten správný přístup xD A myslím, že výlet do Tišnova mi pomůže :))
Jen si přijdu taková, hmm neúplná :D Jako bych pořád něco hledala, jako by mi něco scházelo... ale já to najdu :D:))


A zrovna včera jsem dostala menší zkrat a ostříhala si své relativně dlouhé vlasy :)) Takže mám bezvadný mikádo xD Už to chtělo změnu x) Bylo to poprvý, co jsem se stříhala sama :D Doufám, že to tak nevypadá :D:))

Mějte se :))

Léto za okny i v mém srdci

15. dubna 2009 v 20:57 | Boo
Je mi skvěle.


Tam někde uvnitř se cítím báječně. Svobodně. Konečně mi znovu dorůstají křídla. A nenechám si je vzít :-)
Jistě, mohla bych se hádat sama se sebou, ale stejně bych nakonec vyhrála, tak to nemá cenu. =)
Myslím, že jsem v sobě objevila jiskru života. Třeba se jednoho dne rozhoří v pořádný plamen. A do té doby nechám život prostě plynout.

Tam, kde začínají konce

5. dubna 2009 v 12:38 | Boo
Nový design s motivem anime Air obživl xD Ačkoli ho hodlám ještě trošku poupravit, ale až na svém počítači, kde je všechno jednodušší než u bratra :))


Dnešek začal moc hezky. Byla jsem na procházce :D Došli jsme s bratrem ke studánce :)) Bolelo mě trochu srdce, ale když jsem si lehla na sluníčko, zavřela oči a poslouchala zurčení vody a zpěv ptáků, všechny problémy odnesl chladivý vítr.
Ale pro dnešek se stejně už nehodlám pohnout xD

A jak jste se měli za dobu, kterou jsem zde nebyla? Zajímá mě všechno ^.^

Boo se vrací :)

3. dubna 2009 v 20:48 | Boo
Nejhorší bolest přešla a já mám zase chut na pořádně optimistickej článek xD Teď už jen další nesmyslná vyšetření a zabodávání jehel do mých jinak sexy žíl ^.^
Za dobu, kterou jsem nebyla na internetu se stalo hodně věcí a většina tedy nijak moc příznivých, ale jede se dál. Prostě si vezmu ponaučení pro budoucnost... nikomu nedovolím, aby mi ubližoval ^.^ I když přesně nevím, kde přesně leží ta hranice, mezi tím, kdy si člověk něco musí pořádně vyžrat a tím, kdy se z toho zblázní, já ji ještě překročit nehodlám ^.^


Každý den je přece něčím fajn :)) Když si poskládáte všechny okamžiky a zážitky, vznikne pozorudná mozaika vycházející z vás samých.

P.S. Varuji Vás. Budu teď na blogu mnohem častěji :)) A musím vyměnit ten starý opotřebovaný design ^.^

Zrcadlo

11. března 2009 v 21:54 | Boo
Nezáleží na rámu. Může být z lesklého mahagonu stejně jako vábivého stříbra. Důležité je ono zrcadlo samo o sobě. Odráží každou výjimečnou vlastnost stejně jako nedokonalost. Odráží pravdu. Každý člověk, který se do něj podívá, se uvidí ve skutečném světle. A snad si po takové zkušenosti začne vážit sám sebe stejně jako se mít rád.
Podívala jsem se do něj jednoho chladného večera a dovolila si prožít chvilku sama pro sebe. Zapálila jsem svíčku. A z jejího světla vyšlehlo zrcadlo samo od sebe.
Nejdřív vidíte ty běžné věci jako barvu vlasů či očí, ale na tomto ve skutečnosti nezáleží, protože po chvilce soustředí, kdy se myšlenky zklidní, vyvstanou ty opravdové vlastnosti. A tak jsem uviděla své sklony k sebe-trestání, občasnou přecitlivělost, víru, že si nezasloužím lásku a rozpolcenost jako možnosti dál na sobě pracovat. Protože mimo ně se tam objevila i spousta hezkých obrazů.

A jak se v takovém zrcadle vidíte vy?


Jinak má mamka dneska slaví narozeniny, tak jsem jí upekla dort, když jsem stále doma. Ještě ho ani nechutnala, ale řeknu vám, že je výbornej ^.^ Asi je normální, že se vztahy matka - dcera v dospívání mění, že? A i ta nemoc, která mě postihla... jako bysme kvůli ní začali spolupracovat... a tak už mi ani moc často neříká, že jsem nejodpornější člověk na zemi popř. že mě nikdo nebude mít rád... :D Je to za námi, jen někde hodně hluboko to pořád zůstává a tak bych za ní asi nedokázala přijít a obejmout ji. Vlastně si nevzpomínám, jestli jsme se kdy objali a když jsem jí řekla, že ji mám ráda, tak mi odpověděla, že ona mě taky, ale mé sourozence má radši :D A tak jsem se kdysi zařekla, že budu cokoliv, jen ne tak příšerná matka jako ona. Chci dát svým dětem pevné zázemí a lásku. Těším se na vlastní děti ^.^ Minimálně jedno se bude jmenovat Gabriela. Předpokládám, že to bude holka :D Ale... to jméno je kouzelné.

A z okna už vidím na sněženky, které zvědavě vykukují ze záhonků. Jaro je tady.

Chtěla jsem...

10. března 2009 v 20:56 | Boo
...sem napsat pozitivní článek, ale před pár minutami mi přišla dost bolestná zpráva a tak se mi stala další věc, kterou můžu jen rozdejchat... Jenže jsem sama a tak ty slzy nemusím skrývat.

Je to tak snadné

23. února 2009 v 21:07 | Boo
Jen několika tahy načrtnout život takový, jak by měl vypadat. Možná začnete sami sebou. Ruka se neklepe a sebejistě vyplňuje dosud prázdné plátno. Jakou barvu pro sebe zvolíte? Přitahuje vás zlatá? Moc jí na paletě není; zůstává vzácná. Vykreslíte se fialovou? Matně se leskne a odráží růžové světlo přímo na vaši tvář. Nebo se cítíte na modrou? Její dotyk jemně chladí a nutí k úsměvu. Stejně jako proměnlivá červená se svojí ohnivou podstatou. Jiskřivá zelená s jantarovými odlesky sladce voní. Černá barva slouží pouze k zakreslení minulosti, kterou necháváte za sebou.
Když je plátno hotové, neubráníte se obdivným myšlenkám. Které jiné slovo, než fascinující by popsalo toto velkolepé dílo? Váš nynější život?
Ale vždyť je to jen obraz...


Nikdy mi samota nevadila. Měla jsem ráda ty chvilky, kdy jsem mohla být sama sebou, kdy jsem byla malým dítětem... ale teď? Ty chvilky svobody jsem snad založila mezi stránky nějakého příběhu a mé myšlenky zůstaly spoutané.
Dny splývají jeden přes druhý. Možná se prolínají se svých náladách, možná ne. V noci nemůžu usnout, když je tělo vyčerpané, ale myšlenky jedou dál. Zírám do stropu a před očima se mi míjejí obrazy, které nedávají smysl.
Ale pořád tu jsi se mnou. Když jsem veselá, když mám náladu na bodu mrazu, když přichází další bolest nebo smích, jsi tady. Jen o tom zřejmě nevíš. Ale já jsem šťastná. Takovým neúplným pocitem, který mě pohání dopředu. A nutí mě těšit se na každý další den. Na každou jedinečnou chvilku, která čeká, až ji objevím.

Mezi kočičímy fousky hledám odpovědi

20. února 2009 v 18:40 | Boo
A najednou zakopnete a spadnete dolů, na tu šedivou zem. Ruce vám krvácí a vy se pokoušíte překonat vlastní tíhu vzpomínek, abyste se pošetile pokusili znovu vstát. Jenže zrak vám zůstane na kamínku skrytém mezi šepotavou melodií. Vezmete ho do ruky. Stříbřetě září a pálí do ruky, ale to vás jen přiměje sevřít ho silněji. Je to malá hvězda ukrývající jedno z mála upřímných přání. Hledáte člověka, kterému vypadlo. Musí být kvůli němu smutný. Musíte najít toho, komu sen patří, kdo ho stvořil. Člověka s jizvou na srdci a hvězdnou září v očích.
Tak jsem tu malou hvězdu zvedla. Čím déle ji nosím při sobě, tím větší bolest mi způsobuje. Jenže se jí nechci vzdát. Jakmile zmizí černá duha, já toho člověka najdu. A třeba už to nikdy nebude jako dřív.


Mám vás ráda. Stejně jako Ayu-chan, která mi každou noc chrupká na polštáři, F., který mi nosí knihy a fialové žvýkačky, M., která umí báječné masáže a P., který tak poutavě vypráví příběhy. Snad i proto tu jen sedím, poslouchám písničky, které se líbí jemu a přemýšlím, co mi vlastně chybí. Abych byla šťastná.
Samozřejmě mě napadne zdraví, možná i trochu víc přátel, ale to nepolapitelné se vznáší kdesi v duchoprázdnu a proplétá se mezi pavučinami a výpary ze stříbrného laku na nehty.
A snad to jednou jako motýl slétne až ke mě a jemně přistane tak, aby si nepotrhal křídla. A i kdyby... stálo by to za to. A tak se směju, ačkoli říkají, že pomalu umírám, ale nebojte se o mě. Třeba je tam někde místo, kde je něco hezčího, zářivějšího a upřímnějšího, než tenhle svět. Protože ten můj ještě nikdo nevybarvil.

Just follow your own destiny

14. února 2009 v 15:57 | Boo

Enigma - Return to innocence


Původně tu byl dost rozsáhlý článek, ale ani na blog se nedá psát o věcech, o kterých se nemluví. Jsem vyčerpaná, ale chce se mi smát. A tak je tu jen tahle písnička. Nechte ji, aby odnesla Vaše starosti pryč :)

Find my way

8. února 2009 v 21:15 | Boo
A potom otevřete okno do své duše. Bojíte se, že uvidíte na nebi štiplavý černý kouř, ale obloha je čistá. Hvězdy se vám jiskřivě odrážejí v očích. Protože po bouřce je vždy čisto.


Lifehouse - Storm

How long have I been in this storm?
So overwhelmed by the ocean's shapeless form
Water's getting harder to tread
With these waves crashing over my head

If I could just see you
Everything would be all right
If I'd see you
This darkness would turn to light

And I will walk on water
And you will catch me if I fall
And I will get lost into your eyes
I know everything will be all right
I know everything i'ts right

I know you didn't bring me out here to drown
So why am I ten feet under and upside down
Barely surviving has become my purpose
Because I'm so used to living underneath the surface

If I could just see you
Everything would be all right
If I'd see you
This darkness would turn to light

And I will walk on water
And you will catch me if I fall
And I will get lost into your eyes
I know will be all right

And I would walk on water
And you will catch me if I fall
And I will get lost into your eyes
I know everything will be alright
I know everything is alright

A tak nezbývá, než zatnout zuby a jít dál. Víte ale co? Život je spravedlivý. Za každou překážkou se skrývá sladká odměna. Mě můžete přeci věřit :))
Nebo vás napadne, jak neuvěřitelně naivní dívka jsem. I to je střípek pravdy =)
Jenže pořád ve mě přetrvává ten pocit zlepšovat se... dokud nebudu schopna pomáhat ostatním lidem. A tak mě trochu unavuje, když mě od toho zrazují.
Někdy ustupuji. Ale věřím, že dokáži cokoli, na co se zaměřím. A snad i vy :-)

Kapka po kapce, slovo po slovu

19. ledna 2009 v 20:07 | Boo
K minulému článku... euforie přetrvává xD Napíšu to sem až to bude jisté. Nechci nic zakřiknout. Pro někoho by to možná byla maličkost, ale já z toho budu žít ještě minimálně týden. Nejsem moc zvyklá, aby se mi stávaly takové náhody :D
Momentálně je to takový můj světlý bod v potemnělých zítřcích :))


Co je jinak nového? Umřela mi zlatá rybička. A ráno jsem ji našla zase živou. Zázrak? Ani ne. Dlužila mi ještě to poslední přání xD



Je teď takové divné období. Mám dobrou náladu a přitom jsem i trochu smutná. Když jsme ve škole psali slohovku na téma: Dopis člověku, kterého si nejvíc vážím, chtěla jsem psát někomu, kdo je už bohužel mrtvý. Rozmyslela jsem si to a napsala dopis matce. Je to opravdu dojemné :D A tomu prvnímu člověku jsem napsala příběh, ve kterém žije dál...

Na náladě mi moc nepřidává fakt, že mi pořád vyhrožují nemocnicí. Nemám to tam ráda. Už tam nikdy nechci jít. Nesnáším jehly a braní krve xD
Ale i tak je život fajn. Kolem nás je přece spousta krásnejch věcí. A anime xD Jen se někdy cítím mezi lidma divně, protože tam nezapadám. Většina lidí mi přijde dost povrchní. Proto potom ráda chodím do přírody. Kdysi jsem často chodila se psem po večerech do lesa, kdy už byla tma... jenže tamtu Boo už dávno odvál čas a s tou nynější má společnou možná tvář, možná hlas a i tu lásku k přírodě, jenže všechno ostatní se změnilo.



Po všech těch depresích?

18. ledna 2009 v 20:35 | Boo

Ano! Jsem šťastná!!! A je to tak nádherný pocit!!!
Kdo říká, že se sny neplní?

Chuť jen tak písmenkovat

9. ledna 2009 v 21:06 | Boo
Zdravím při pátku.
Ne, že by se dělo něco převratného. Ale každý den je přece plný drobných radůstek :) Několik upřímných úsměvů, rozkvetlé květiny ačkoliv za okny zemi skrývá sněhová pokrývka nebo mazlivá kočička, která leze do udírny a potom voní jako šunka =) A samozřejmě myšlenka na dva dny volna.


,Novoroční předsevzetí´ se mi zatím daří. Cítím se vyrovnaná... nad věcí. Až mě zase něco rozhodí, bude to aspoň pořádná pecka xD
Jediné, co mi doopravdy pomáhá, když jsem smutná, jsou příběhy. Miluju příběhy, legendy i poezii =) Skrýt se před realitou ve světech, kde platí jiné zákony než v tomto. Hm... třeba se tam po smrti dostanu :))

O víkendu sem možná hodím nejnovější literárání tip. Záleží, jestli budu číst tu knihu nebo povinnou četbu - Dekameron. Proč mě nikdo nevyroval, že je to tak dlouhé? :D A potom mám ještě rozečtený Brisingr, ten (zatím) poslední díl Odkazu dračích jezdců. Jsem asi v osmině, ale první díl byl nejlepší xD Nelíbí se mi na Eragonovi, jak vysává energii z rostlin a zvířat.

Víc dnes večer světu sdělit nepotřebuji. Užijte si víkend :))

Všechno bude nakonec dobré. A jestli ne, ještě to není konec ;-)

4. ledna 2009 v 12:48 | Boo
Dnes je mi šestnáct. Sice jsem se narodila až ve 22:30, ale to je fuk =) Nijak přehnaně slavit nebudu :))


Dívali jste se včera na Deset důvodů, proč tě nenávidím? Nikdy u podobných komedií dlouho nevydržím, ale tento film mám ráda. Hraje v něm Heath Ledger, můj oblíbený herec. 22. ledna to bude rok, co zemřel. Měl nádherný úsměv...


Ale raději bych psala o něčem veselejším. Třeba o tom, že je zítra škola =D Ok, tak něco jiného. Doufám, že jste do nového roku nakročili pravou nohou a problémy a trápení se vám budou vyhýbat širokým obloukem ;) Byla by škoda promarnit poslední rok "s očičkama" :))

A nezapomeňte: Kapka lásky je víc jak vodopád zlata.

Hope

29. prosince 2008 v 22:22 | Boo
... a nový rok se blíží... a s ním i snad nové šance a začátky :))

Tenhle rok byl pro mě hodně náročný. Vyhrotilo se hodně vztahů, stará přátelství vzala za své a objevilo se několik nových.
Celým rokem mě doprovázela ta stará bolest - mám nemocné srdce, ledviny etc. ... A bolelo to hodně.
Zdravotní problémy mě trápí vlastně už od 1 roku, ale tento rok se to radikálně zhoršilo. Řekli mi, že nepřežiji do Vánoc, ale já jsem tady! =) A když toho mám už tolik za sebou, tak se přece nevzdám před cílovou čarou, hm? :))
Brzy mi bude 16. Mám za sebou dva infarkty a vždycky jsem si myslela, že v 16 už budu zdravá, že bude ten život snazší... Stejně věřím, že tenhle rok bude lepší než předchozí.


Rok 2008 byl přelomový, hodně mi vzal a hodně dal. Zejména jistotu mé víry, podporu rodiny a tenhle článek píše silnější osoba, než jaká by ho psala před rokem.
Vykládala jsem si andělské karty a na příští rok mi vyšlo: Uzdravení, Klid a Odevzdání. Byla by nádhera být aspoň o trochu tělesně silnější a o ždibíček klidnější :) Podle mé astroložky přijde uzdravení ke konci příštího roku. Prý mě to poznamená na celý život. Nejdřív jsem si říkala: To je skoro celý další rok? Jak to mám vydržet?!
Jenže jestli zvládnu tohle, tak už opravdu cokoliv :))
Mám důvěru ve své anděly :-)


A jestli můžu být tak smělá, tak malá otázka na závěr: Jste ateisté nebo věřící? A jaký máte názor na posmrtný život? ;)

Do nového roku, přeji štěstí kopu =)

26. prosince 2008 v 10:28 | Boo
A já si tak říkám, k čemu ty Vánoce v dnešní době jsou? Proto, aby lidé mohli porovnávat, kdo dostal dražší dárky? Tyhle svátky mi k srdci moc nepřirostly :D
Abych nekřivdila - stromeček jsme měli obrovský, dárků jsem dostala hodně a bramborovej salát chutnal výborně, ale jestli jsou Vánoce jenom o tomhle, byl tenhle rok poslední, kdy jsem je slavila.
Mám přání, která mi nikdo nekoupí a o to hůř by se balila :))

Moje novoroční předsevzetí (začínám dneska :)
  • Otevírat v sobě vnitřní úsměv.
  • Vyzařovat lásku a světlo.
  • Přežít další rok :D
Jednoduše stát se lepším člověkem a tolerovat v sobě jenom pozitivní myšlenky :))


A Vám, ať se splní nejtajnější sny...
 
 

Reklama